Ori and the Will of the Wisps – recenze hry

24.5.2020 PC, Xbox One

Ori and the Will of the Wisps je dlouho očekávaným pokračováním hry Ori and the Blind Forest, která obdržela roku 2016 cenu BAFTA v kategorii Artistic achievement. Příběh této hry byl inspirován filmovými klasikami, jako je Lví král či Železný obr.

Ori and the Will of the Wisps recenze

Protagonistou je osiřelý duch lesa jménem Ori, který v prvním díle usiluje o navrácení rovnováhy do svého domova. Ori and the Blind Forest brnkalo na všechny správné noty. Hra byla oceněna za svoje bravurní hudební skóre a působivé audio efekty. Druhý díl byl dychtivě očekáván celou herní komunitou. Vyšel o necelých pět let později. Jak obstál v porovnání se svým renomovaným předchůdcem?

Děj Ori and the Will of the Wisps přímo navazuje na konec předchozího dílu. Rovnováha v lese byla nastolena a společně s čerstvě vylíhlou sovičkou Ku, se vydáváte na své další dobrodružství. Stejně jako v předchozím díle je gamplay koncipován na bázi žánru Metroidvania, který nese název po herních klasikách Metroid a Castlevania. Hry typu Metroidvania jsou většinou standardními „plošinovkami“ a vyznačují se specifickým designem, ve kterém jsou jednotlivé části mapy pro hráče zpočátku nepřístupné. V průběhu hry ale získává určité schopnosti či předměty, které mu skryté oblasti zpřístupňují. Tento druh level designu přináší silnou kohezivnost a imerzi herního zážitku.

Ori and the Will of the Wisps po audiovizuální stránce nezklamal a v mnohých ohledech dokonce předčil svůj originál. Hudba vytváří úžasně uklidňující, až meditační atmosféru a od dob Hotline: Miami nebyla hra, která by vás více zhypnotizovala a vtáhla svým úžasným audiem.

Po grafické stránce je také velmi solidním titulem. Grafika je obstojná a design jednotlivých bytostí a prostředí je přímo magnifikantní. Hra ve všech ohledech, ať už je to zmíněný příběh, zvuk, či vizuální stránka jde daleko dál než její předchůdce. Příběh je originálnější a méně tuctový. Hudba je ještě více atmosférická. Vzhled hry je ještě barevnější a osobitější. Je to dílo dělané s láskou, něhou a citem pro detail. A je to poznat v každé jeho kontuře a v každé minutě tohoto vytříbeného herního zážitku. Na to, že je hra nová je téměř bez bugů, což je v dnešní době patchů a repatchů něco zcela nevídaného.

Při hraní této hry se nabízí otázka: „Proč jsou tak často právě plošinové tituly těmi nejlepšími a nejsilnějšími herními zážitky?“ Limbo, Cuphead a teď Will of the Wisps. Dodnes si pamatuji, jak jsem jako malý hrával u své tety během horkých letních večerů Super Mario Bros.

Čím je zapříčiněné to, že „plošinovky“ mají tendenci se nám navždy obtisknout do srdce i do paměti?

Odpověď je jednoduchá. Došla mi, když jsem se slzou v oku sledoval závěrečné titulky Will of the Wisps. Tím, že se vývojáři plošinových her limitují na ten nejjednodušší herní formát starý něco přes 40 let, se omezí i rozsah jejich pole působnosti. A díky menšímu rozsahu se mohou skutečně soustředit na ty základní elementy a dotáhnout je do dokonalosti. A to je přesně tím co tvůrci Ori and the Will of the Wisps udělali. A já jim za to z celého srdce děkuji.

Systémové požadavky:

Minimální