Po velice úspěšném prvním díle přišlo Dontnod studio s Life is Strange 2. Díly na sebe nijak nenavazují – schopností, postavami ani příběhem. Úspěšnosti prvního dílu se tento sice nevyrovnal, ale dle mého názoru vývojáři odvedli i zde skvělou (bohužel podceněnou) práci.
Pro ty, co neví, Life is Strange je série interaktivních příběhovek vždy spojených s nějakou superschopností. Pokud jste první díl ještě nehráli, klidně si nejdřív dejte ten druhý, možná to tak bude i lepší.
Life is strange 2 recenze
Setkáváme s novým hlavním hrdinou, Seanem Diazem, jako s šestnáctiletým puberťákem. Není to však on, kdo bůhví kde přišel k nějakému zvláštnímu nadání, ale jeho mladší bráška Daniel. Ten má schopnost telekineze – pohybování s předměty silou vůle.
Z tohohle hlediska mě první díl zaujal daleko víc. Max měla schopnost vracet čas, tudíž jakožto milovník sci-fi a cestování časem jsem byla nadšená.
Zde je zajímavé hlavně to, že superhrdinou není hlavní postava. Je to ale velká škoda, jelikož nemůžete plně využít potenciál schopnosti. Zatímco s Max jste měli všechno pod kontrolou, mohli jste čas vracet kdy se Vám zachtělo, teď se jen tak vláčíte hrou, a čekáte na další zvrat. Ať je ale dramatický sebevíc, příběh sám o sobě ve Vás tolik nezanechá.
We’re the best team, enano
Hlavní hrdinové jsou původem migranti z Mexika, a celá hra se věnuje i této problematice – diskriminaci a rasismu. Je tím pádem politicky zabarvená – vyšla v roce 2018 (rok po nástupu prezidenta Trumpa). Ukazuje ale zase něco jiného, než typicky americké městečko Arcadia Bay.
Dontnod zkrátka podporují všechno, co se dá, od ras po LGBT komunitu. Stejně jako v jedničce, i tady máte na výběr mezi dvěma milostnými zájmy, opět jde o kluka a holku.
Postavy stále přibývají, ale taky ubývají. Sean a Daniel s námi jako jediní zůstávají po všech pět epizod. Vztah mezi nimi se postupně vyvíjí a mění, a stejně tak oni samotní. Jedno je jisté. Bratři Diazovi nejsou ani zdaleka tak dobře psychicky propracované postavy. Není jim samotným ve hře věnováno moc času, protože neustále jen řeší problémy, skáčou z maléru do maléru.. to známe i z prvního dílu. Tam ale šlo o rozklíčování záhady Rachel Amber a záchranu Chloe. Ve dvojce se obracíme spíše jen k otázce: co teď budeme sakra dělat?
Na začátku jsem psala, že díly na sebe nijak nenavazují, ale není to tak úplně pravda. Jedna postava se přece jen objeví, a i když moc dlouho nepobude, pro milovníky série to bude milé překvapení.
Co se pak týče záporáků, je škoda, že ti nejsou už vůbec nijak extra sofistikovaní, naopak jsou to šablonovité postavy, od kterých přesně víte, co čekat. Chybí tu ten závan tajemství. Co je ale jisté – Life is Strange se psychopatů nebojí.
My o vlku…
I v tomto díle je silná zvířecí symbolika. Vlci, psi, mýval, fretka, a další. Sean a Diaz vystupují jako “vlčí bratři”. Celých pět epizod utíkají před policií, kojoty, medvědy, a nevím čím vším, a snaží se dostat do vysněného Méjica (Mexika), odkud pocházel jejich otec.
Na rozdíl od jedničky tu spřízněná zvířata nejsou tak spekulativní. Otevřeně to vidíme na začátku každé epizody, protože rekapitulace tu je formou kresleného příběhu, který já osobně vnímám jako hezké plus.
Co se týče druhého dílu, potýkáme se tu také s daleko delším časovým vymezením. Začátek je pomalejší, ale postupně se rozjíždí a příběh graduje. Umí probouzet emoce, to je pravda. Největší dopad na mě zanechal konec. Po dohrání jsem jen chvíli seděla a vstřebávala, co se to vlastně stalo, stejně jako po všech jiných hrách od Dontnod Entertainment.
Youtube video
Je celkem 7 možností zakončení odvíjejících se od toho, jaké volby hráč volil.
Zkrátka je to něco jiného. Má to jinou atmosféru. Pokud by to nebylo pokračování prvního dílu, bylo by to rozhodně lepší. Nevidím to ale tak tragicky jako jiní. Minimálně jsem si ze hry odnesla pár španělských slovíček, a už se hrdě těším na Life is Strange 3!
