Destiny 2 měla co dokazovat. Start prvního dílu nepatřil přes vysoké prodeje k těm úplně nejvydařenějším. Hra sklidila kritiku za zmateně vyprávěný příběh bez zajímavých postav, špatně fungující systémy získávání nových předmětů i zlepšování postavy.
A především za nutnost opakovat stále ty samé věci stále dokola. Ovšem čím zklamala jednička, to jakoby v Destiny 2 patřilo k největším přednostem.
Youtube video
Destiny 2 recenze
Mezi největší přírůstky do hry patří samotný příběh. Není nouze o humor a hra si klidně občas vystřelí sama ze sebe. Centrálním motivem zápletky je originálně boj o přežití a ano, záchrana galaxie. Samotný příběh není nikterak originální, ale přesto zábavný. Velkou zásluhu na tom měly hlášky jednotlivých postav, nádherně vytvořené mimozemské světy, nekončící akce a vymakané cutscény.
Zajímavá prostředí jsou samozřejmě v takovéto hře stejně důležitá jako děj a postavy. Destiny 2 v tomto ohledu převážně exceluje. Podíváte se na Zemi do regionu zvaného EDZ – European Dead Zone (podle nápisů asi na území našich německých sousedů), dále na Titan, Nessus a Io. Poměrně velké mapy mají nádherné barevné kompozice, které vás zcela ohromí. Velkým plus na těchto mapách je openworld a public eventy, které jsou možná pořád stejné, ale jsou skvělá příležitost na loot. Co se grafiky týče, hra exceluje i na dalších frontách.
Především jednotlivé efekty výbuchů a výstřelů vypadají naprosto skvěle.
Interiéry jeskyní a dungeonů vám díky bravurnímu nasvícení zaručeně vyrazí dech a světelné efekty zas a znova vytvářejí tak dokonalou atmosféru, že budete při hraní ve dne nadávat, jak vám to ten reálný svět kazí. Jinde má však grafika rezervy. Například textury nejsou při bližším zkoumání rozhodně tak detailní, jak by mohly být, lidské postavy připomínají svou strohostí dřevěné loutky a prostředí občas působí tak nějak příliš staticky.
Loot systém se od první hry výrazně zlepšil. S ohromným nadšením jsem zjistila, že každá ze tří tříd postav (hunter, titan, warlock) má tři podtřídy, mezi nimiž nechybí ani oblíbenci z minulého dílu. Po dohrání příběhu a dosažení dvacátého levelu zvyšujete pouze vaši celkovou sílu, která je podobně jako v Taken King určena průměrným číslem každého kusu vaší výzbroje dohromady. Síla neustále stoupá, ale jelikož se pohybujete v rámci endgame obsahu, je logické, že už se to neděje tak rychle. Trošku mě zamrzelo, když jsem se nemohla bez dalšího DLC posunout nad level 20, i přes tuny zabitých protivníků.
Když váš omrzí levlení na jednotlivých světech v public eventech je tu možnost bojovat ve skvělém PvP módu nebo se s pěti dalšími hráči pokusit zdolat masivní raid Leviathan. Ten je opět suverénně nejnáročnější výzvou z celé hry, ale tentokrát nabízí naprosto nové prostředí pozlaceného královského paláce a legie nepřátel z frakce Cabal, které v základní hře nepotkáte. Je to pořádná výzva s hordami silných protivníků, těžkých bossů a puzzly. Každý postup je v raidu doprovázen pocitem ohromného zadostiučinění. Potřebujete však kvalitní partu, neboť bez spolupráce uvnitř šestičlenného týmu a koordinace vašich akcí to tady vážně nejde.
Osobně bych hru Destiny doporučila hráčům, kteří si rádi sednou ke konzoli nebo k počítači a užívají si střílet do nezměrného množství nepřátelských jednotek, ale i těm, co si chtějí na 4K obrazovce užít s přáteli úchvatné scenérie a vtipný, sice krátký, příběh.
Hodnocení:
80%
+ Grafické a hudební zpracování
+Propracovaná singleplayer kampaň
+Hratelnost
+Spousta aktivit
– Na Playstationu si ji moc bez PS Plus neužijete po dohrání základního příběhu
– Po čase omrzí bez koupení dalších DLC
