Konečně se dostalo na třetí pokračování adventurové série Life is Strange. Tentokrát nás se svým výkonem potěšili tvůrci prequelového dílu Life is Strange: Before the Storm – Deck Nine.
Recenze
True Colors vypráví příběh Alex Chen, mladé dívky, poznamenané tíživou minulostí v podobě těžkého děství a odmítání okolím. Po osmi letech pendlování mezi dětskými domovy a pěstouny, přijíždí Alex do malebného městečka Haven Springs, aby se konečně zase setkala se svým bratrem Gabem.
Díky všemu, čím si za život už prošla, dokáže cítit emoce ostatních a dokonce nahlížet přímo do jejich mysli.
Haven Springs hraje všemi barvami
Hlavní postava Alex mi byla už od začátku sympatická a sedla mi ve všech ohledech. V podstatě totéž můžu říct i o ostatních postavách. Nebyly šablonovitě vynucené a působily skutečně – tedy po nějaké době.
Kromě Gaba se v Haven Springs totiž setkáme se spoustou zajímavých místních obyvatel, z nichž si každý žije svým vlastním životem – což se vlastně dá říct o celém tomto pohádkovém městečku.
Největším lákadlem vůbec byla zřejmě vracející se postava Steph, která se objevila v prequelu Before the Storm, jakožto Chloeina kamarádka. O Chloe ani ničem, co by připomínalo předcházející život Steph přitom nepadla ani zmínka. To mě osobně trošku zamrzelo, protože jsem se těšila alespoň na malý náznak.
Nesmíme ale zapomenout na to, že 30. září vychází bonusová epizoda Wavelenghts pojednávající přímo o Steph. A tam už se třeba nějaké zmínky o Arcadia Bay dočkáme.
Nic není černobílé
Co se týče Alexiné schopnosti vidět auru lidí (a dokonce i významných předmětů), číst jejich emoce a jimi zabarvené myšlenky, byla to od vývojářů skvělá volba. Hráč může nahlédnout do podvědomí více postav. V několika momentech dokonce přímo vidí svět „jejich očima”. Narozdíl od druhého dílu zde vyznívá, že lidé nejsou černobílí, právě naopak. Na první pohled idylické a až nereálně dokonalé maloměsto začíná odhalovat své pravé barvy.
Samotný příběh je tentokrát poněkud jednoduchý. Gabe tragicky zemře, a my se snažíme odhalit viníka a zajistit spravedlnost. Mimo to si budujeme vztahy s jednotlivými obyvateli Haven Springs. Rozhodujeme se zda jím pomůžeme (a jakým způsobem). Postupně na světlo vylézají temná tajemství.
Jednoduše řečeno, nemyslím si, že příběh sám o sobě má čím překvapit. Je plný klišé a očekávaných zvratů. Naštěstí to není to hlavní, o co tu jde. Life is Strange jako pokaždé cílí přednostně na emoce a psychologickou stránku příběhu. Z tohoto pohledu se jedná o mistrovské dílo.
Některé okamžiky vás tolik vtáhnou, že se přistihnete, jak se usmíváte. Jiné jsou naopak mrazivé a napínavé. Za nejsilnější chvíle považuju právě ty, kdy se ocitnete obklopeni myšlenkami někoho jiného. Hra vám nabídne se krátce podívat na svět očima dítěte s obrovskou představivostí, ale také se ponořit do hlubokého smutku, zuřivého vzteku i panické hrůzy.
Interaktivní film
Nový díl Life is Strange mi přišel víc jako interaktivní film, než jako interaktivní hra. Na můj vkus trvaly některé „hrané” scény příliš dlouho a bylo jich příliš moc. Nejradši bych je přeskočila a dostala se k nějaké „hratelné” části. I s dlouhými scénami je ale hra bohužel krátká. Tvůrci zbytečně osekali některé linky, které mohli krásně rozvinout a využít jejich plný potenciál.
Na „filmovosti” rozhodně přidala skvělá grafika – poprvé jsme u Life is Strange viděli reálnou mimiku a gestikulaci. Povedlo se obzvláště barevné provedení a prostředí dotažené do nejmenších detailů. Grafického vylepšení se ale dostane i prvnímu dílu a jeho prequelu v remasterované verzi vycházející začátkem příštího roku.
Co se týká interaktivních voleb, nemají tentokrát téměř žádný vliv na konečný výsledek. Ale ani o tohle tu nejde. Cílem hry je ukázat, že to, na co mají vaše volby skutečný vliv, jsou osudy ostatních postav. I drobnými gesty může každý člověk změnit životy lidí kolem sebe – stačí si všímat.